Šri Ramana Maháriši a Bhagavadgíta - 2. část

Ze zdrojů ´The Collected Works of Sri Ramana Maharshi´ a ´Science of Bhagavadgita´ (Šrí Hamsa) připravil Aleš Adámek. Publikováno  s laskavým svolením serveru www.advaita.cz,

Ramana Mahariši a Bhagavadgíta - 2.část

24. Jako planoucí oheň pohltí a spálí dřevo, ó Ardžuno, tak i oheň poznání zničí všechny důsledky dřívějších činů na popel.

25. Ten, jehož konání je prosté žádostí, ziskuchtivostí, a rozvíjení představ, a jehož činy prošly ohněm poznání, je moudrými označen za světce.

26. Ti, kdo se oprostili od žádostí, hněvu, a podmanili si mysl, poznávají své Já. Stále pak kdekoliv prožívají Brahman Nirvanu (Skutečnou volnost a přirozenost).

27. Měli byste pozvolna a vytrvale získat pomocí intelektu (buddhi) klid a zanechat myšlení na cokoliv jiného než Átman (Já), a mysl tak rozpustit v Já.

28. Ať už se vaše roztěkaná a upovídaná mysl potuluje kdekoliv, je třeba ji zarazit a vrátit zpět pod kontrolu Já.

29. Světec poté, co si podmanil smysly, mysl, intelekt, a oddaně bez žádosti, strachu či záště prahne po vysvobození, vskutku nakonec opět získá spásu věčného osvobození.

30. Ten, kdo je takto sjednocen s Nejvyšším universálním vědomím, nazírá na vše stejně, vidí Já přítomné ve všech bytostech a všechny bytosti v Já.

31. S důkladnou péči chráním a zásobuji vším potřebným ty, kdo na Mne s plnou pozorností neustále myslí.

32. Nade všemi je tím nejlepším džňánin, jenž sjednocen se Mnou, plně se tak oddává své pravé přirozenosti, Já. Tak jako jsem drahý Jemu, On je drahý Mně.

33. Po mnoha zrodech dojde moudrá bytost k poznání, že Já je vše. Tato velká duše se objeví opravdu zřídka.

34. Ó Ardžuno, když člověk vypudí všechny touhy mysli, a spočine spokojeně ve svém Bytí, dojde k pevnému usazení v Poznání (moudrosti).

35. Kdo opustil všechny žádosti, jednajíce bez připoutanosti, oproštěn od nepravého ´já´ a ´moje´, dojde nakonec naprostého klidu.

36. Kdo nerozruší okolí a ani se nedá okolním prostředím vyrušit, kdo je prost potěšení, hněvu, strachu a úzkosti – ten je Mi velice drahý.

37. Kdo je stejný při vyznamenání a ponížení, k přátelům a nepřátelům, a zanechal lpění na vlastním prospěchu a pocitu konatelství ve všech činnostech, ten se povznesl nad všechny kvality (gunatita).

38. Povinnost vykonat nějaké činy nevyvstane u toho, kdo se spokojeně raduje v Já (Átman), nevidí nic než Já, a nemá potřebu po ničem než přebývat v Já.

39. Ať už tato bytost něco dělá či nikoliv, nemá to žádné následky, neboť necítí závislost na věcech a lidech ve světě.

40. Kdo je spokojen s tím, co mu spontánně přichází, a je prost závisti, nedotčen protiklady dobra a zla, a klidný při úspěchu a neúspěchu, ten není spoután svými činy.

41. Bůh, Ó Ardžuno, přebývá v srdci všech a v podstatě všeho. Klamnou silou (prakriti) s nimi krouží na koloběhu.

42. Celým svým srdcem se proto, Ó Ardžuno, odevzdej Jemu jedinému. Jeho milostí dojdeš Nejvyššího klidu a Věčného obydlí.

Poznámka k verši 25:
Upřímný adept nedovolí své mysli rozvíjet sobecké představy před zahájením a během činnosti, a i kdyby se tyto představy do jeho mysli vkradly, ihned je zneškodní ohněm poznání. Poznání je vskutku ohněm, neboť je schopné okamžitě spálit mentální představy a spekulace, zrozené z nevědomosti. Činnosti a myšlenky nemohou narušit klid a pohodu těm adeptům, kteří toto poznání mají.

Poznámka k verši 26:
Když nosíme brýle s barevnými skly, vidíme vše zabarveně; podobně máme-li smysly (zrak, sluch, chuť, apod.) zakryté žádostivostí a zlostí, vidíme všechny objekty buď jako přitažlivé či jako odpudivé. Myslíme si, že objekty, které nám přinášejí potěšení, jsou dobré a přívětivé, a objekty, které nám přinášejí bolest, jsou špatné a nepříjemné. Stejné objekty, které takto někdo vnímá, budou zase jinému přinášet zcela opačné dojmy. Tyto dojmy nejsou vlastnostmi objektů, ale jsou to vásány (chybné koncepty či názory) v mysli jednotlivých individualit. Toto chybné zabarvení překrývá naší pravou přirozenost a předkládá nám místo toho zdánlivý projev plný objektů.

Poznámka k verši 27:
Měli bychom si přát ovládnout pomocí intelektu mysl. Ryzí intelekt, který není okupován myslí, nedělá chybná rozhodnutí. Pak je to ten nejspolehlivější nástroj našeho pravého Já (Átman). Takže intelekt by neměl dovolit mysli, aby se potulovala sem a tam, a měl by ji vést k rozpuštění v Já. Je třeba to provádět pozvolna a postupně, avšak ustavičně. Je dobré si meditace, kde sedíme sami se sebou v čistém prostředí, plném čerstvého ovzduší, s obrázkem svého mistra, postupně prodlužovat. Meditace by neměla být zaměřena na nějaký objekt, ale mělo by se jednat o bezmyšlenkovité vnímání přítomnosti – prostého bytí ´já jsem´. Nebuďte ukvapení, neočekávejte proto rychlé výsledky. Odstranění chybného zvyku ve formě odtotožnění se od těla, mysli, intelektu, životní síly a nahrazení tohoto chybného zvyku zvykem správným, tedy stabilizováním se v čirém vědomí, plném klidu a spokojenosti – to je dlouhý a náročný proces, při kterém je úsilí na překážku, neboť se jedná se o bezusilovné přebývání ve své přirozenosti, která tu byla, je a bude bez ohledu na jakékoliv praxe a činnosti, námi vykonané. Proto je spíše třeba ze sebe shodit falešnou pseudo-entitu a všechny koncepty, které jsme si nasbírali, a začít se vnímat v prosté bezforemnosti a neznalosti. Potom nejsme ničím konkrétním, ale vším – to je naše pravé Já.

Poznámka k verši 28 a 29:
Mysl je ta nejneklidnější věc na světě. Vrhá se z objektu na objekt, z jednoho konceptu na druhý. Není omezena časem ani vzdálenostmi. Nyní je zde a ve mžiku sekundy je na tisíce kilometrů vzdáleném místě, v jiné zemi, na jiné planetě. Lze si ji však podmanit, k tomu je nutné vážné odhodlání. Když opravdu chceme dojít k Sebe-poznání, náš zpočátku vnější a poté v hlouby duše vnitřní Guru nás navede. Po zasvěcení od Mistra dostaneme mantru, pomocí níž se nám podaří si mysl podmanit. Uctíváním Mistra se nám podaří mysl, intelekt a životní sílu pročistit a meditace a prošetření nám odkryje vnitřní podstatu sebe sama. Poté nastane přesvědčení, které je nakonec skálopevné a prosté pochybností. Tím je celý proces Sebe-poznání ukončen. Nicméně je to proces, který může trvat léta, než se podaří mysl zcela zkrotit. Šrí Nisargadatta Maharadž nás varuje, když říká, že mnoho adeptů se po delším vytracení mysli domnívá, že je jejich mysl zcela vyhlazena, ale ona čeká na svou příležitost, aby opět spadla na úroveň tělesného ztotožnění a převzala velení nad jejich životem. Proto je třeba mít tuto zbloudilou poživatelku stále v patrnosti a vytrvalou praxí ji přivádět znova a znova ke zdroji (Já), až do jejího celkového rozpuštění. Když mysl a ego umře, není tu ani smrt ani zrození, a to je věčné vysvobození.

Poznámka k verši 30:
Splynutí s Univerzálním vědomím je vlastně sjednocení dvou konců v józe (jóga juktátma), neboli dojde k poznání ´Já jsem Brahman´, kdy Já (ne však ego čili individuální já, ale pravá přirozenost, Átman) splyne s Brahman, a to, co zůstává, je Jednota, neboli Absolutno. Ten, kdo realizuje svou pravou přirozenost, spočívá neochvějně ve Skutečnosti (nezrozeném stavu). Tento Satguru je nedotčen radostí či strastí, je mimo kvality (Nirguna), to znamená, že je mu jedno, zda-li ho někdo uctívá bhadžány a klade na něho věnce, či ho někdo haní a uráží. Dá se to přirovnat k hrobce, kde jsou ukryty ostatky Satgurua. Tato hrobka je vytvořena z kamene, a kamenu je jedno, zda-li se mu klaníte a položíte na něho květiny, sladkosti a vonné tyčinky, či ho ignorujete nebo ho ponižujete. Když vidíte Sebe ve všem a vše jako Sebe, nemáte k někomu náklonnost či odpor. To se děje pouze když tu je dualita, když vidíme někoho druhého, slyšíme někoho druhého, mluvíme s někým druhým. Ale když vše, co je viděno, slyšeno a kontaktováno, není nic než Já, na koho bychom měli mít vztek či ke komu cítit odpor?

Poznámka k verši 31:
Podle Šrí Siddharaméšvara Maharadže bude těm, kdo nemají žádné žádosti a jsou plně oddáni své pravé přirozenosti, pravému Já, splněno vše, co si přejí, takže si nemusejí dělat starosti o to, co tíží ostatní. Tukarám netouží ve svých básních (abhangách) po majetku, penězích, prosperitě, ani osvobození, ale jen si přeje společenství světců. Říká Bohu, že se nebojí, a klidně se bude rodit znovu a znovu, jen když bude v blízkosti světců. Když adept transcenduje své individuální já, stává se univerzálním vědomím, které se objevuje stále v nových formách, tudíž, pro každou formu je rozhodující, zda se dostane do kontaktu s Nejvyšší pravdou, která z omezeného jedince učiní Neomezené Absolutno. Jak potom takový džňánin, který si uvědomil své pravé Já, a realizoval Absolutno, nadále funguje ve světě, když nemá žádnou formu, motivaci, přání či záměr? Šrí Nisargadatta Maharadž to přirovnává k narozenému dítěti, které také nemá (ještě) ego, a o které se plně starají rodiče. Stejně tak o džňánina, resp. o potřeby pro tělo jako např. jídlo, oblečení, ubytování, apod. se stará Bůh.

Poznámka k verši 32:
Kdo jsou ti adepti, kteří jsou zde uvedeni? Nejprve mezi ně patří ti nejméně produchovnělí jedinci, kteří se modlí k Bohu, aby získali (nebo poznali) světské objekty, ve kterých hledají uspokojení; potom jsou to ti, co trpí fyzicky či duševně, a takto sklíčeni chtějí od Boha, aby z nich sejmul jejich břímě; dále jsou to již duchovně hledající, kteří se vzdali či vzdávají připoutanosti k světským objektům a touží po osvobození pomocí různých praktik a cest (karma jóga, bhakti jóga, dhjána jóga, apod.). Nejlepší však jsou džňáninové – uctívatelé, kteří neuctívají se záměrem něco od toho získat; ale tím, že poznali svou přirozenost, neboli Já, zůstávají zcela bez žádosti po světských objektech, a spočívají v klidu ponořeni ve své přirozenosti, tzn. pohrouženi v Já. Takže všude, v každé věci či činnosti vidí Já (Brahman). To znamená, že již nevidí jednotlivé individuality, ale v každém vidí neomezené universální vědomí, prosté rozlišení na ´já´ a ´ty´, ´muž´ a ´žena´, apod.

Poznámka k verši 33:
Po životech v tamasu (tuposti a nehybnosti) a radžasu (sobeckosti a aktivitě) dojde člověk k zjištění, že uspokojovat smysly nikam nevede, a zmožen utrpením se rozhodne hledat smysl života. Navštíví světce a začne žít satvicky, takže očišťuje tělo i mysl, což může podle písem trvat i několik životů. Nakonec se setká s konečným učitelem (Satguru), který mu předá milost v podobě instrukcí konečného poznání (džňána). Po vlastní zkušenosti a realizaci si adept konečně uvědomí, že vše je Já (Brahman), a že To, co pořád hledal, byl On. Zjistí, že z něho vzešla iluze, a ze špetky vědomí ´já jsem´, která se v něm objevila, vzešel celý vesmír včetně slunce, měsíce, apod. Takže ví, že to je On, kdo pozoruje vznik a zánik vesmíru v makrokosmu, a že to je On, kdo je tu před vyvstáním vjemu ´já jsem´ a po jeho rozpuštění v mikrokosmu, tudíž že On je tu stále bez ohledu na cokoliv.

Poznámka k verši 34 a 35:
Aby byla meditace účinná, je třeba přestat dychtit po požitcích z vnějšího světa a po prožitcích z vnitřního světa. Zřeknutí se těchto požitků a prožitků nevede nikam, nechceme-li se vzdát hlavního viníka, pocitu ´já jsem´, což je zdroj veškerého utrpení. Pokud poznáme i tuto falešnou představu, nastane její transcendence a Já je konečně v klidu usazeno v nedvojném Já (Brahman), kde není prožíván pocit ´Já jsem Brahman´.

Poznámka k verši 36:
Profesionální zabiják nažene strach každému, ale on sám se bojí, když po něm jde policie. Nepřátelí se s dobrými lidmi a je izolován, aby ukryl svou totožnost. Duchovně hledající adept také žije v ústraní a nevystavuje se nikde na obdiv a ani se nedruží moc s lidmi, ale na rozdíl od vraha se nikoho nebojí a ani nikoho nevyděsí. Naopak, pokud dojde k poznání své přirozenosti, je neosobní, tudíž dělá vše pro ostatní a dává tak klid a radost všem už jen tím, že je, tedy svou přítomností. Jeho prožívání je pak bez kvalit. Někomu sice může připadat takto realizovaná bytost podivně, ale jak se říká - ´Chyba není na straně podivína (džňánina), ale na vašem přijímači´ neboli je třeba pročistit pocit ´já jsem´, aby v něm nezbyla jediná stopa po tělesné totožnosti, intelektu či poznání, a pak není mezi nikým rozdíl, nejsou tu totiž žádné individuality.

Poznámka k verši 37:
Jen džňánin není znepokojen jakoukoliv situací, neboť spočívá ve stavu Nirguna, neomezen kvalitami tamasu (nevědomost neboli pocit ´já tu činnost udělal´), radžas (touha a angažovanost neboli pocit ´já se chopím činnosti´) a satvě (čistotě neboli pocitu ´já jsem´).

Poznámka k verši 38:
Ten, kdo spočívá ve své přirozenosti, Já, již není nutkán k osobním (sobeckým) činům, a může si vybrat, jestli má to či ono udělat, ale není již svazován povinností.

Poznámka k verši 39:
Pozorujete-li let ptáka na obloze, pak také vidíte, že jeho let nemá žádné následky, stopy, které by za s sebou zanechal. Džňánin vždy přebývá v klidu Já, a nevnímá prostřednictvím smyslových orgánů objektivní vesmír., takže jim není dotčen. Nevnímá se jako tělo a mysl, jak se vnímají normálně lidé, tudíž není na ničem závislý.

Poznámka k verši 40:
Spoutanost a následná svoboda se týkají pouze mysli, která se drží představ ´já´, ´moje´, apod. a pocit ´já jsem´, který tuto mysl drží v nevědomosti, je zdrojem veškerého utrpení ve světě. Ani tělo, ani Já (Átman) nepotřebují osvobození, neboť tělo je necítící během nepřítomnosti mysli (během spánku) a Já je věčně svobodné.

Poznámka k verši 41:
Hezké přirovnání je loutkové divadlo, kde jsou loutky (zde lidé a všechny bytosti a věci) pohybovány rukou Někoho, kdo si je vodí kam On chce.

Poznámka k verši 42:
Když se Ardžuna odevzdá Jemu a ne svých touhám, bude Bůh provádět všechny činy prostřednictvím Ardžunova těla a tím je dosaženo usídlení v Absolutnu.


Radžá-Dhi-Rádž Sadgurunáth Šrí Nisargadatta Maharadž Ki Džej
Radžá-Dhi-Rádž Sadgurunáth Šrí Ramana Mahariši Ki Džej
Radžá-Dhi-Rádž Sadgurunáth Šrí Hamsa Ki Džej
Radžá-Dhi-Rádž Sadgurunáth Šrí Krišna Ki Džej