Šri Ramana Maháriši a Bhagavadgíta  - 1. část

Ze zdrojů ´The Collected Works of Sri Ramana Maharshi´ a ´Science of Bhagavadgita´ (Šrí Hamsa) připravil Aleš Adámek. Publikováno  s laskavým svolením serveru www.advaita.cz, 

Ramana Mahariši a Bhagavadgíta - 1.část

1. Ke sklíčenému Ardžunovi, přemoženému smutkem, a s utrápenýma očima, plnými slz, promluvil Krišna, zabiják z Madhu.

2. Krišna řekl: ´Toto tělo, ó synu z Kunti (Ardžuno), je známé jako pole, a ten, kdo toto pole (tělo) zná, je moudrými nazván jako Znalec pole (těla).

3. Krišna dále pokračoval: ´Ó Ardžuno, Já jsem Znalec Ducha (Átman) ve všech polích (tělech). Pochopení této dvojí podstaty bytí – (poznání těla a znalec poznání těl) je dle Mého mínění Opravdovým Poznáním (Džňána).

4. Já jsem věčné Já, ó Ardžuno, přebývám v Srdci všech bytostí; jsem počátek (zrození), prostředek (žití), a také ukončení (úmrtí) všech bytostí.

5. Pro vše zrozené je smrt zaručená, a to, co zemře, se zajisté znova narodí. Proto bys Ardžuno neměl truchlit nad tím, co je nevyhnutelné.

6. Duch (Átman) není narozen, ani nikdy nezemře; nikdy nepřestal být. Nezrozené, věčné, stálé, autentické Bytí nebude nikdy usmrceno, kdežto tělo je smrtelné.

7. Duch (Átman) je nezranitelný, není možné ho spálit, zmáčet či usušit. On je věčný, všeprostupující, neměnný, nehybný a trvalý.

8. To, co prostupuje vším, je nezničitelné. Toto neměnné zahubit nikdo nedokáže.

9. Neskutečné nemůže nikdy existovat a Skutečné nemůže nikdy neexistovat. Znalci pravdy si uvědomují tyto dvě pravdy.

10. Jako je všeprostupující a velice jemný éter nedotčený či neznečištěný, stejně tak je Já, pronikající celým tělem, bez poskvrny.

11. Kdo dosáhl místa, prostého záře slunce či svitu měsíce, a kde ani oheň neplane, ten již nikdy se nevrátí. Tím místem je Mé nejzazší obydlí.

12. Tento Nejvyšší stav se nazývá Neprojevená Věčnost (Avjakto akšara). To je Mé nejvyšší obydlí. Pro ty, kdo ho dosáhnou, návratu již není.

13. Ti, kdo se oprostili od (sebe)klamu, pýchy a nevědomosti, překonali zhoubnost připoutanosti, odvrátili se od žádostí a zcela se dostali za prožívání pocitů radosti a strasti, a jsou neustále oddáni pravému Já – ti dosahují věčnosti.

14. Kdo nedbá příkazů písem a jedná na podnět svých žádostí, nedocílí ani dokonalosti, ani štěstí a ani nejvyššího stavu spásy.

15. Kdo vidí věčného Nejvyššího Ducha (Átman) stejnou měrou v každém pomíjivém objektu, je vskutku Věčný Jasnovidec mezi hynoucími slepci.

16. Ó Ardžuno, trýzniteli nepřátel, jen díky neochvějné oddanosti mohu být rozlišen, poznán, opravdu spatřen a zcela ti odhalen.

17. Víra každého závisí na jeho povaze (nasbíraných dojmech), ó Ardžuno. Každý je v podstatě obdařen vírou. Bytost je ve skutečnosti taková, jaká je její víra.

18. Ten, kdo má víru a soustředěnost, a podmanil si své smysly, dosahuje konečného poznání. Po jeho získání okamžitě prožívá Nejvyšší Klid.

19. Těm, kdo se Mi s nezlomnou láskou neustále oddávají a meditují na Mne, uděluji jógu pochopení, jíž Mne dosáhnout.

20. Ze soucitu s nimi rozptyluji zářivým světlem Poznání (Džňána) temnotu nevědomosti, jež prodlévá v jejich srdcích.

21. Těm, kdo rozptýlí nevědomost (adžňána) Poznáním Átman, vzešlého zevnitř, toto Poznání odkryje Nejzazší pravdu (Parabrahman) jako sluneční zář, jež rozhání temnotu.

22. Jemnější než tělo* jsou smysly, ještě jemnější než smysly je mysl, a než mysl je jemnější intelekt (buddhi), avšak Duch (Átman) je přesto nejjemnější.

23. Ardžuno, když jsi si s plným přesvědčením vědom toho, že Átman je daleko jemnější než intelekt (je před ním), pak kontroluj mysl pomocí Já (Átman), a zabij touhy - nepřítele, kterého není snadné přemoci.

" * (zformované z pěti elementů – od nejhrubějšího k nejjemnějšímu je to země, voda, oheň, vzduch a éter)

K verši 22
Jemnější než tělo (utvořené z pěti elementů) a smyslové orgány (oči, uši, nos, jazyk a pokožka, které jsou také utvořeny z pěti elementů) jsou smysly (zrak, sluch, čich, chuť a dotyk), které jsou přítomné v příslušných smyslových orgánech. To, že smysly jsou jemnější než smyslové orgány a tělo, je patrné na tomto příkladě. Slepý člověk má oči, ale nevidí, takže postrádá zrak. Tudíž smysly jsou jemnější než tělo a jeho fyzické orgány.
Mysl je ze všech orgánů nejjemnější a nejrychlejší, je neustále velmi aktivní, je sídlem zmatku, nerozhodnosti a povrchnosti. Funguje jako paměť či sklad informací pro pozdější využití, které ihned poskytuje, je-li to zapotřebí.
   Intelekt, jenž je rozumovou částí mysli, je jakýsi zpracovatel informací, takže na rozdíl od mysli dokáže zpracovat získané informace, prošetří je a vydá potřebná rozhodnutí. Intelekt je tedy obdařen schopností úvahy, logiky, posouzení a vydávání příkazů. Informace, sesbírané pěti smyslovými orgány, jsou doručeny prostřednictvím mysli k intelektu, kde probíhá jejich vnímání a zpracování. Má-li pak dojít k nějaké činnosti, nejprve dojde v intelektu k úvaze, poté k logickému rozhodnutí, a na základě toho je vydán příkaz orgánům (jazyk, ruce, nohy, pohlavní a vylučovací orgány) vykonat danou činnost.
   Nejjemnější ze všeho je Átman. Je jemnější než všech pět hrubých elementů (země, voda, oheň, vzduch a éter), smysly, mysl, intelekt a životní síla. Hrubé nemůže kontrolovat to jemné, takže mysl nemůže kontrolovat intelekt, zatímco intelekt může kontrolovat mysl.

K verši 23
Smyslové orgány jsou zaujati a okouzleni nějakým objektem a tak vznikají touhy. Potom se smysly, mysl i intelekt ubírají rozdílnými směry. Nevědomý vozataj požene nemilosrdně koně (smysly) a kočár (mysl) odlišnými směry, jen tak pro zábavu, a nestará se tak ani o bezpečí koní, ani o kočár, a ani tak nedosáhne konkrétního cíle. Ale pravý vozataj bude velmi pozorný, nebude trápit koně, spíše bude řídit kočár tak, aby s ním dojel do cíle. Touhy, které se zmocňují smyslových orgánů a mysli, je ženou šíleně sem a tam jen pro své maximální potěšení. Ardžuna je v této bitvě tím šťastlivcem, neboť jeho vozatajem není nikdo jiný než Krišna, Ten Nejvyšší. Krišna Sám kontroluje koně, a když Ardžuna podlehne touze a klamu intelektu, dá mu patřičné instrukce a osvobodí ho od čarovné moci tužeb a dovede ho k poznání (džňána).
   Džňána je pravé absolutní poznání. Je to ryzí, prapůvodní poznání, základ pro vše ostatní. Toto poznání není poskvrněno třemi gunami (tamas, radžas a sattva). Je to poznání všeprostupující nedvojné Skutečnosti (Brahman). Ten, kdo dosáhne tohoto nejvyššího poznání, kdy si uvědomí, že vše je Brahman, se nazývá džňánin. Takových realizovaných džňáninů však není mnoho, jen výjimečně někdo realizuje tento nejvyšší stupeň a stává se Satguru. V Bhagavadgítě se říká, že ´Stěží jeden z tisíců se snaží realizovat Brahman (Já), a mezi těmi, kdo se tak snaží, jen zřídka někdo pochopí opravdu Mne (stane se Satguruem).´
   Boj mezi dvěma navzájem příbuznými rody, zlými Kuruovci a ctnostnými Pánduovci, o vládu v království, je popsán v Mahábháratě, velkém eposu, kde je v 6. knize obsažena Bhagavadgíta. V této gítě neboli ´Zpěvu Vznešeného´ přijímá princ Ardžuna od svého božského učitele Krišny poučení (dharmu) jak splynout s nejvyšší skutečností (Parabrahman). Válečník Ardžuna měl Satgurua Krišnu jako svého vozataje. Ostatní v této bitvě, zejména Kuruovci, měli za vozataje pouze touhu, která je samozřejmě dovedla k pohromě. Ti, kdo se odevzdají Satguruovi, jsou šťastní, oni již nemají strach z toho, co by si počali, kdyby je přepadly touhy. Pro ně stačí, když zvolají ´Džaj Guru, džaj Guru´, nebo si potichu řeknou mantru od Gurua či vzpomenou jeho jméno, a jsou pod Jeho ochranou.
   Ardžuna, který zpočátku před bojem dovolil, aby ho ovládly touhy, tím sice umožnil, aby se touhy zmocnily smyslových orgánů a mysli, a způsobily zmatek, ale naštěstí jim nepodlehl, neboť spočinul u nohou Satgurua, resp. uposlechl instrukce, které mu dal Krišna, což byla jeho záchrana. Začal využívat svou rozlišovací schopnost, načež získal kontrolu nad smysly, a stal se jejich pánem a ne otrokem, a ony spolu s myslí přestaly způsobovat zmatek. Bitevní pole je zde symbolem boje mezi individualitou (egem), tedy iluzí, a skutečnou přirozeností v každé individualitě (Brahman).
   Dokud tedy Ardžuna nezklidnil mysl, jeho smysly nebyly rovněž klidné. Proto mu Krišna vysvětlil, že je zapotřebí mít mysl pevnou a klidnou, čímž se oddělí od smyslových orgánů a touhy jsou tím pádem automaticky zneškodněny, neboť touhy nemají žádné opodstatnění kromě situace, kdy se z nich mysl napájí. To lze dokázat na příkladu, kdy spíme. Ve spánku jsou objekty smyslů a smyslové orgány přítomny, ale mysl s nimi není spojena, mysl je od nich stažena a člověk tak spí zcela v klidu, i kdyby okolo něho probíhaly objekty touhy. Nebude si je totiž uvědomovat. Ale jakmile skončí dočasný spánek, mysl je opět v pozoru a dovádí se smysly znovu, načež objekty touhy ihned oklamou dotyčnou osobu. Problém tedy nastává během bdělého stavu. Takže je třeba se naučit kontrolovat mysl v bdělém stavu a zlikvidovat tak touhy. Jakmile to je uskutečněno, mysl se obrátí dovnitř, směrem k intelektu. Zde dojde k rozhodnutí, že je třeba intenzívně meditovat, přičemž toto rozhodnutí vychází z hlouby vědomí, které je daleko jemnější než intelekt. Adept proto pravidelně medituje již za sférou intelektu, pročišťuje tak svou vitální sílu a dostává se na úroveň vědomí (Átman), kde jak radí Šrí Nisargadatta Maharadž, je nutné spočinout, stabilizovat se, a spřátelit se s vědomím natolik, že vědomí samo odkryje naší pravou přirozenost (swarupa), a my se stáváme zajedno se Satguruem a tomu se říká konečná realizace Já, čili Parabrahman.

Radžá-Dhi-Rádž Sadgurunáth Šrí Nisargadatta Maharadž Ki Džej
Radžá-Dhi-Rádž Sadgurunáth Šrí Ramana Mahariši Ki Džej
Radžá-Dhi-Rádž Sadgurunáth Šrí Hamsa Ki Džej
Radžá-Dhi-Rádž Sadgurunáth Šrí Krišna Ki Džej