II. Devikalottara

24.01.2011 22:25

 

Sebrané spisy RAMANY MAHÁRIŠIHO  - překlady z ágam (vydal a anotoval Arthur Osborne)

 

– The collected works of RAMANA MAHARSHI translantions from the agamas (edited

and annotated by Arthur Osborne) – Vydal v roce 1959 Sri Ramanasramam,

Tiruvannamalai

 (převzato z knihy „Tak pravil Ramana Maháriši“ str. 111-126 v překladu a s komentáři pana ing.Jiřího Vacka - s jeho laskavým svolením - https://www.jirivacek.cz/ )

 

 

 II. DEVIKALOTTARA

 

Úvod Šrí Ramany Mahárišiho:

     Šrí Devikalottara je jednou z malých Ágam, a tato její kapitola o džňána

ačára-vičáře, kterou nejvyšší Šiva udělil své milované, je diskusí o moudrosti,

do které jsou zasvěcovány zralé duše. Toto dílo je esencí všech agam. Je člunem,

který přenáší na druhý břeh svobody ty duše, které tvrdě bojují o své životy v

samsáru zrodů a smrtí. Neboť všichni žáci se s její pomocí ubírají přímou

stezkou, kterou ukazuje a dosáhnou nejvyšší blaženosti.

 

 

 

1. Dévi: Pane Bohů! Pouč mne milostivě o prostředcích k vysvobození. Pouč mne o

džňáně a chování džňáninů tak, aby pomocí - této nauky všichni dosáhli spásy.

 

 

2. Išvara: Ó krásko! Popíši ti chování džňáninů, jímž jsou zbaveni všech hříchů

a vysvobozeni ze samsára.

 

 

3. Ani milión knih nemůže poskytnout správné poznání (poučení) těm, kteří jej

nenajdou v Kala džňáně (v této ágamě).

 

 

4. Proto ať moudrý člověk je prost strachu, pochyb a žádostí, ať je upřímný a

vytrvalý v džňáně, jak je zde vysvětlena.

 

 

5. Ten, kdo usiluje o vysvobození, má být nesobecký a laskavý. Má všem pomáhat,

konat pokání a studovat tuto agamu.

 

 

6. On je brahma, déva, Višnu, Indra, Škanda se šesti tvářemi, je guruem všech

dévů (Brihaspati), je jogínem a pouze jeho tapas je výborný.

 

 

7. Pouze ten je učený, šťastný a úspěšný, jehož mysl není nestálá jako vzduch,

ale pevná.

 

 

8. To je cesta k vysvobození, to je největší ctností a moudrostí, silou i

zásluhou těch, kteří hledají.

 

 

9. Zklidnění neklidné mysli je pravou poutí, dáváním milodarů a pokáním.

 

 

10. Mysl vycházející navenek je samsáro. Pevná mysl je vysvobození. Proto nechť

je mysl pevně držena svrchovanou moudrostí.

 

 

11. Tam, kde je (v samotě) čisté, nerozlišené štěstí, tam je Nekonečno. Může se

někdo moudrý netěšit z neotřesitelné, naprosté skutečnosti?

 

 

12. Ten, kdo se odvrací od smyslových potěšení a věnuje se neposkvrněné, čisté

moudrosti, zcela jistě dosáhne trvalého vysvobození, i když je vědomě nehledá.

 

 

13. Čiré vědomí bytí je sama šakti a všechen tento svět je projekcí této šakti.

Pravý stav poznání je ten, ve kterém mysl není připoutána k této šakti.

 

 

Komentář: Verše 12 a 13 zdůrazňují disciplínu mysli respektive uplatňování

správného názoru v praxi. Obvykle se jednostranně zdůrazňuje soustředění na úkor

trvalé disciplíny mysli, která spočívá ve vědomí, že nejsme tělo ani mysl a

svět není skutečný jako takový, ale jsem čistým vše-pronikajícím vědomím a svět

je také jen vědomím. Reakce a činnosti mysli musí pak být v souladu s touto

moudrostí. Být nepřipoután k šakti, znamená být nepřipoután k světu jako

takovému, tj. k projevu oddělenému od božství.

 

 

14. Rozpoznání světa jako projevu šakti (tvůrčí síly Jáství) je uctíváním šakti.

Čisté poznání nevztažené k objektům je absolutním.

 

 

15. Nemař čas meditací na čakry, nádí, padmy, mantry s jejich božstvími a tvary.

 

 

Komentář: Metody přímé cesty k poznání sebe jsou účinnější než všechny ostatní

stezky, které je možno považovat za přípravu na konečné poznání. Jejich cílem je

zklidnění mysli, které je pro cestu poznání důležité.

 

 

16. Když toužíš po vysvobození, neprováděj jógickou praxi nebo zaříkávání,

prozpěvování či cokoliv podobného.

 

 

Komentář: Jsou tím míněny patrně hlavně hatha jógické cviky, které nevedou k

poznání, i když uklidňují mysl a probouzejí hadí sílu. Hlavní praxe vedoucí k

vysvobození spočívá ve správném rozlišování, pěstování bezžádostivosti a v praxi

átmavičáry. Hatha jóga atd. může plnit pouze roli podpůrných či pomocných

cvičení.

 

 

17. Neexistuje uctívání ani modlitba ani zaříkávání ani meditace. Není nic k

poznání s výjimkou Já.

 

 

Komentář: Maháriši sám však často zdůrazňoval, že součástí cesty poznání, aby

se nestala příliš suchou má být i citem podložené uctívání a vztah k nějakému

božímu tvaru. Z nejvyššího hlediska je tomu však tak, jak uvádí verš 17.

 

 

18. Mysl vycházející navenek kuje řetěz své nesvobody. Zadržíme-li mysl, aby

nevycházela navenek, vysvobozujeme se z utrpení tohoto světa.

 

 

19. Není zde uvnitř ani vně, nahoře či dole nebo po stranách. To, co je

dokonalé, má všechny tvary a přece samo je beztvaré a září jako vědomí sama

sebe.

 

 

Komentář: Veškeré umísťování věcí, Boha i nás samých v prostoru s vztahuje na

naše tělo. Protože nejsme tělem, ale vědomím, ve kterém je vše obsaženo a které

i vše proniká a je vším, nic není vně ani uvnitř. To samé platí o tvarech.

Poslední zkušenosti i skutečnost je esencionelní vědomí.

 

 

20. Jelikož vše, co člověk vidí, nebo nač myslí, nebo se snaží dosáhnout svou

činností, ovlivňuje jeho osud, proto ať se soustřeďuje na to, co je nad (za)

vnímáním i představivostí.

 

 

Komentář: Mysl je tvůrčí síla, jejíž činností si neustále vytváříme svou

budoucnost. Nikoliv proto pouze zevní činností, ale naopak převážně duševní

činností, to je cítěním, představivostí a myšlenými myšlenkami si den za dnem,

hodinu za hodinou vytváříme to, co nás v budoucnu potká. Proto neovládaná mysl

je největším neštěstím, jaké nás může potkat. Uvědomme si, kolik myšlenek,

představ, citů atd. a jakých vytváříme za den, měsíc, rok, atd. Každá i nich

obsahuje určité množství energie a současně i zaměření – např. přání zla určité

osobě. Čím déle takto myslíme a s čím větší intenzitou, tím více vytváříme zla,

které se pak realizuje v příjemci, ale i zákonitě zpět v nás a v lidstvu vůbec.

Zde leží vysvětlení všech válek, koncentračních táborů apod. Jsou to výsledky

našeho myšlení. Naše vlastní myšlenky ve formě žádostí po různých věcech

většinou zcela zbytečných, marných nebo i škodlivých,nás pak vlečou do nových

zrodů, kde získáváme to, po čem jsem toužili, ovšem za cenu stále hlubšího a

pevnějšího zajetí ve světě.

     Proto nemáme reagovat s chtivostí nebo ve zlu na to, co vnímáme ani být

činní pro světské cíle, ani myslet na svět, ale veškeré své úsilí vnitřní i

zevní, tělesné i duševní zaměřit k jediné skutečnosti, k poznání čistého vědomí.

Jestliže se nám to nedaří, ať již pro zevní či vnitřní překážky, vysvětlení i

nápravu hledejme jen a jen ve své mysli: Na co myslíme, to si přitahujeme, to

získáváme a tím se stáváme.

     To je železný zákon mysli, ze kterého není jiného úniku než myslet trvale a

výlučně na naši totožnost s božstvím. Proto se máme soustřeďovat na to, co je za

či nad vnímáním či představivostí, tedy na čisté vědomí, na to co si v nás

uvědomuje naše tělo, myšlenky i jejich nepřítomnost a hlavně sama sebe, jako

čisté a neomezené bytí.               

     Výše uvedený odstavec vlastně představuje tresť potřebné praxe. Je-li

důsledně, trvale a každý okamžik prováděna, nemůže nepřinést výsledky. Musíme

ovšem uvážit váhu myšlenek nepřátelských realizaci, které jsme si za dlouhé roky

a vtělení nashromáždili a které se nám nyní vrací zpět s tendencí se uskutečnit.

To jsou ony síly, které nám brání v duchovním pokroku. Jejich zdrojem jsme byli

a zůstáváme my sami.

 

 

21. Ve skutečnosti není příčina ani výsledek ani činnost. To vše jsou přeludy.

Svět ani jeho obyvatelé neexistují.

 

 

Komentář: To je nejvyšší pravda. Naší vlastní zkušeností se však stává teprve

tehdy, když dokážeme mysl od světa stáhnout k našemu pravému Já. Pěstování

myšlenkových přesvědčení jako je např. uvedeno ve verši 21., vytváří myšlenkové

proudy opačné těm, které budují víru ve skutečnost světa a tak nám pomáhají se

ze světa vymanit. To, co jsme myslí vybudovali, musíme opět myslí zbořit.

Uvedená praxe není ničím jiným než vědomým a tvůrčím používáním mysli, neboli

myšlenkovou magií. Čím větší síla mysli, a čím delší naše úsilí, tím dříve se

dostavují výsledky a tím jsou i výraznější. Vědomé vysílání či pěstování

myšlenkových proudů, které obsahují nauku o naší netotožnosti s tělem, myslí, o

neskutečnosti světa a naopak pravdu o naší totožnosti s božstvím, jímž je čisté

vědomí, které je vším, ve všem a všude, podstatně přispívá k duchovnímu pokroku.

Je vhodné cvičit je stejně jako cvičíme soustřeďování.

 

 

22. Vesmír nemá zevní oporu ani není poznáván zevně. Jestliže si jej však

takovým učiníme, tak takový je.

 

 

Komentář: Vesmír je jsou podstatou čisté vědomí, ve kterém je také

poznáván.Ztotožníme-li se s tělem a myslí, je svět vnímán mimo nás, tj. mimo

naše vědomí. Přijmeme-li nesprávný názor mysli za správný, pak síla mysli jej

reprezentuje jako pravdu.

 

 

23. Ten, kdo nemedituje na éterické, vše-pronikající prázdno, zaplétá se do

samsára, jako housenka do své kukly.

 

 

Komentář: Podle zaměření naší mysli, tedy podle toho co cítíme, myslíme, atd.

se v souladu s tvůrčí silou mysli buď zaplétáme do světa nebo spějeme k brahman

a ke svobodě.

 

 

24. V jakémkoliv zrodu nás čeká jen a jen nekonečné utrpení. Jedinou cestou,

která vede z utrpení, je meditace na nekonečné prázdno.

 

 

Komentář: V praxi můžeme toto soustředění provádět tak, že si uvědomíme

nekonečný prostor, který nás obklopuje. Tento prostor naplníme nehmotným a

beztvarým, avšak existujícím vědomým bytím.

 

 

25. Popsaná stezka míří přímo k poznání, odvrať se od jakéhokoliv druhu jógu,

který zahrnuje činnost a medituj na Prázdno.

 

 

26. Pouze ti hrdinové, kteří šípem prázdna pronikli všechny světy od nejnižších

do nejvyšších, znají toto Prázdno.

 

 

Komentář: Prázdno, které není ovšem neexistencí, ale neprojevenou skutečností,

je nutno nazírat a zakoušet všude s vědomím, že jsme s ním sjednoceni.

 

 

27. Upřením roztěkané mysli na všeho prázdné Prázdno, dosahujeme nirvány.

 

 

28. a 29. Ať užívá blaženosti i ten, kdo si uvědomuje nejvyšší blažené bytí,

beztvaré Jedno, které jako éter (prostor) vše proniká, které se projevuje jako

tatvy, základní principy samy, které je však odděleno od těla a nespojeno s

uvědomováním si „já jsem“ a jež je vše obsahující vědomí.

 

 

Komentář: „Já jsem“ je zde myšleno ve smyslu myšlenky „Já jsem tělo, činný,

atd.“, která je podstatou ega a tedy i naší nesvobody.

 

 

30. Tak jako oheň sám uhasne, když nepřikládáme palivo, tak i mysl vyhasne, když

není vyživována myšlenkami.

 

 

Komentář: Mysl v jejím projeveném tvaru není ničím jiným než myšlenkami,

představami, ať již právě činnými či nečinnými (latentní vásany, samskáry).

Ustane-li činnost mysli a což jest těžší, jsou-li rozpuštěny i všechny samskáry

a vásany, které jsou nepřátelské realizaci, mysl ve svém projeveném aspektu

zmizí. Zůstává jen schopnost myslet jako jedna z nesčetných sil a činností

Jáství, která je i poznávána jako Jáství. Taková mysl spojená s Jástvím je

„zničena“. Symbol tohoto stavu je mystická svatba či spojení Šivy a Šakti.

Každá myšlenka, představa i chtění, atd. posiluje projevenou mysl silou, kterou

si přináší z neprojeveného Já při svém vzniku. Nemáme-li mysl pod kontrolou a

neuvědomujeme-li si jednotu Já a mysli, síla projevu mysli nás unáší tam, kam

míří svým obsahem v prostoru i čase a to doslova, a přináší nám to, co jsme

chtěli a co jsme vyslali. Vyvoláme-li zlobu, vrátí se nám zloba. Protože žijeme

v čase a prostoru, odezva je jim též podrobena. Mezi vysláním myšlenkového

proudu, podle jeho intenzity a trvání, uplyne určitá doba, někdy i několik

vtělení než se naplní. Záleží též samozřejmě i na ostatních podmínkách, jako

jsou současné možnosti, obtížnost atd. Tak lze vysvětlit, že někdo zdánlivě bez

příčiny, ovšem z hlediska pouze tohoto života, trpí, nebo naopak, požívá

neodůvodněných výsad, bohatství, atd. Jedním z příkladů, jak působí národní

karma je osud Židů. Čteme-li pozorně Starý zákon, zjistíme, že to byl nesmírně

hrubý a surový národ, který nemilosrdně dobýval „Zaslíbenou“ zemi tím, že ničil

města původních obyvatel jedno po druhém, vždy všechny zajatce nemilosrdně

včetně nemluvňat povraždil a ponechal na živu pouze panny, aby z nich učinil své

souložnice a tak se hojně rozmnožoval. Proto byli Židé např. ve druhé světové

válce tak zdánlivě „nevinně“ pronásledováni. Přesto, že jim Mojžíš zcela jasně

vysvětlil zákon karmické odplaty „oko za oko, zub za zub, krev za krev“, zřejmě

jej dodnes jako národ nepochopili a opakují znovu v Palestině to, co činili již

dříve. Vyhání opět usedlé obyvatelstvo násilím a lstí z jeho půdy a domovů a

zabíjejí je. To je víc než názorný příklad, jak pomalu se lidé i lidstvo jako

celek vyvíjejí a nedbají zákonů, jejichž moci se nelze vyhnout, dokud nepřijde

Kristus, neboli dokud nepoznají své pravé Já. Až do Krista platí Mojžíšův zákon

tvrdé odplaty, od Krista zákon lásky a milost. To je onen „nový zákon“. Nikoliv

ovšem jednostranná milost a jednostranná láska. Nejprve musíme milovat a

odpouštět my a pak teprve se dostane lásky a odpuštění nám. Marně prosí o lásku

a odpuštění ten, kdo sám napřed nemiluje a neodpouští. Proto máme podle slov

Ježíšových milovat své bližní, milovat své nepřátele, činit jim dobro a

odpouštět jim. Milujeme v nich totiž samy sebe, činíme v nich dobro samy sobě a

také i sami sobě odpouštíme.

     Kdo se chce zbavit své zlé karmy, nemá jinou možnost než všeobjímající

lásku, odpuštění a konání dobra. Zevně mohou výsledky přijít po delší době,

protože takové jsou zákony časoprostoru. Vnitřně však se účinky lásky, dobra a

odpuštění dostavují okamžitě. Tam, kde je láska, dobrota a odpuštění, tam je i

božský stav mysli.

     Z nejvyššího aspektu i zákon karmické odezvy, který je vyšší obdobou zákona

akce a reakce, jak jej zná např. fyzika, je jen ilusí. Dokud mu však podléháme,

je pro nás tvrdou realitou.

     Časoprostorová prodleva mezi naším činem (a mějme na paměti, že i každá

myšlenka je také činem) a jeho odezvou vysvětluje, proč trpí zdánlivě dobří a

nevinní lidé. I zdánlivě dobří lidé jsou ovšem schopni chovat se někdy špatně,

např. v zájmu svých dětí. Jsme také ovšem odpovědní nejen za svou karmu, ale i

za karmu celého národa. Pácháme-li zlo na příkaz či máme-li prospěch ze zla,

aniž bychom nějak protestovali, jak se často s celými národy děje, pak jsme za

kolektivně páchané zlo spoluzodpovědni a neseme i kolektivní karmické důsledky.

Jestliže jsme v minulých zrodech ublížili dobrému a nevinnému člověku a takové

ublížení se dvojnásob těžce nese, nedivme se, že ač sami dobří a nevinní, trpíme

a nevíme proč. Obdobně je tomu i s tak těžce pochopitelným utrpením malých dětí.

Ten, kdo ubližoval dětem, prožívá jako odplatu i poučení sám utrpení jako

bezmocné dítě. Největší trest v těchto případech je právě ovšem klamný pocit

bezdůvodné „křivdy“ a utrpení a naprostá bezmocnost proti tomu. Poznáváme tak,

jak chutná bezdůvodná křivda, ublížení, abychom podruhé tak nečinili.

     Zákon karmy ovšem neznamená, že jsme zcela podrobeni osudu a bezmocni.

Karma je nahromaděná minulá činnost, jejíž výsledky můžeme v době současné a

hlavně v budoucnosti změnit a přetvořit a to opět vhodnou činností. Nejlepší

ochranou proti špatné karmě je intenzivní a vědomé pěstování lásky a dobra v

mysli i v činech a možnost trvalého vystoupení z oblasti platnosti zákona karmy,

 je nám vždy otevřena v podobě duchovní cesty. Netrestá nás tudíž nějaký osobní

Bůh, ani netrpíme z nevyzpytatelné vůle Boží, ale připravujeme si svůj osud sami

svým myšlením a činěním. Každá zlá, nelaskavá a ubližující myšlenka představuje

naše budoucí poškození, které jsem si vyslali do naší budoucnosti a ovšem i

opačně: Za dobro se nám v budoucnu vrátí zase jen dobro. A nad to, převládne-li

v naší mysli dobro, získáme možnost duchovního vývoje. Nejtěžším trestem za zlo

je totiž mysl, která není schopna přijmout a rozvíjet duchovní pravdy. Dokud

myslíme ve zlu, nemáme možnost vysvobození, protože jen v satvické mysli, v

mysli plné světla, klidu, lásky a míru můžeme dojít pochopení naší pravé

podstaty. Postihne-li nás proto nějaké zlo, dříve než se počneme modlit za jeho

odstranění nebo než podnikneme opatření k jeho odstranění, odpusťme nejprve všem

našim viníkům, prosme o odpuštění za naše viny a vysílejme proudy lásky do svého

okolí i do celého světa a hlavně svým nepřátelům.

      Konečné řešení představuje ovšem samozřejmě jen naprosté poznání.

 

 

31. a 32. Odvrať se od zmatků, nevědomosti, klamu, od snů, spánku i bdění. To

nejvyšší je odlišné od hmotného těla i od jemné prány, od myšlenek i od rozumu i

od ega. Soustřeďuje se na čit (vědomí) a sjednoť se s ním.

 

 

Komentář: Autor v ágamě střídavě uvádí různé aspekty jedné jediné Skutečnosti,

jako je prázdnota, vědomí, bytí, všepronikajícnost, atd. a radí k praxi

koncentrace na ně. Nutné je nejen se koncentrovat neboli nazírat tyto aspekty,

ale současně se s nimi i sjednocovat, stát se jimi. Nesmíme je proto považovat

za oddělené od nás, ale naopak považovat je za naši pravou podstatu. Nesmíme z

ega tj. z těla a mysli jen pozorovat prázdno, ale i být prázdnem. Neuvědomovat

si pouze všepronikající vědomí, ale být všepronikajícím vědomím. Uvědomovat si

brahman, znamená být brahman, být jako ono ve všech aspektech.

     Na druhé straně je nutno se vyvarovat omylu, že ego je brahman. Ego je

nepravdivý pocit, že jsme totožni s naším tělem a myslí a ten je odstraňován

např. prožitky nekonečnosti a neomezenosti vědomí, s nímž jsme totožni.

 

 

33. Mysl často uniká naší kontrole nebo usíná. Buďme proto bdělí a vracejme ji

neustále zpět do jejího prvotního stavu.

 

 

Komentář: V prvotním stavu dlí mysl v klidu v čistém vědomí, neboli uvědomuje

si svou totožnost s čistým vědomím.

     Duchovní praxe není ničím jiným než ustavičným zápasem s myslí, která uniká

naší kontrole a unáší nás sebou ke svým objektům, jinak řečeno, strhává naše

vědomí do obsahů své činnosti, čímž si přivlastňuje oživující sílu vědomí a

proto se nám naše myšlenky zdají být tak skutečné a závažné včetně světa a jeho

dění.

      Není jiné cesty než neustále ostražitě bdít a obracet mysl zpět do zdroje,

ze kterého vychází, tj. do čistého vědomí. Zjistíme-li, že jsme se nechali

strhnout myslí a nesoustřeďujeme se na Já, musíme okamžitě obrátit pozornost na

čisté vědomí a dávat pozor, aby nás z něj žádná činnost „nevytáhla“. Takto je

nutno bdít celý den a nejen při formálním cvičení v klidu.

     Spánek hlavně při cvičení v klidu je další překážkou, kterou nutno

překonat. Nemíní se tím ovšem, že nebudeme přiměřenou dobu denně spát. Postupně

však musíme vědomí Já přenášet i do spaní, což se nacvičuje tak, že večer na

lůžku usínáme s vědomím Já a s pevným přesvědčením, že je udržíme i ve spánku.

(Technika viz. P. Brunton II.díl „Skryté nauky za jógou.“)

 

 

34. Když jednou dosáhneme pevnosti mysli (v Já), máme ji ponechat bez vzruchů.

Nemysleme na nic, pouze upevňujme a stabilisujme mysl v jejím původním stavu.

 

 

Komentář: Nestačí dočasně dosáhnout stavu poznání. Je nutno v něm trvale a

intensivně přebývat, dokud se nestane samovolným, tj. udržovaným bez volního

úsilí a nepřetržitým po celý den včetně doby spánku. Žák žijící ve světě, který

je zaměstnán, nemůže ovšem naprosto činnost mysli vyloučit. Vyloučí proto

zbytečné činnosti mysli, přebývá co nejdéle bez myšlení ve vědomí Já a když

myslí, neodděluje myšlenky od Já, ale udržuje je i sebe v jednotě vědomí.

 

 

35. Mysl vyhledává potěšení (zábavu) a proto putuje k objektům. Znič lpění mysli

na objektech, obrať ji zpět do nitra a upevni ji v něm. Nevyrušuj ji, když

spočívá v nitru.

 

 

Komentář: Ego (mysl) ztratilo vědomí své božské podstaty a s tím i její

blaženost, kterou proto neustále hledá s nesprávným přesvědčením, že ji nalezne

v objektech. Jelikož vše stvořené je podrobeno změně a rozkladu, nikdy v ničem

stvořeném nenalezne trvalé uspokojení. Pravá blaženost je v Jáství, které

hledáme nejprve v našem nitru. Proto i tam mysl soustřeďujeme v duchovním srdci,

nejlépe pomocí pátrání po Já, což je átmavičára. Je-li mysl jednou vtažena do

srdce a upevněna v něm, nemáme toto ponoření rušit a tak ztrácet pracně dobytý

duchovní zisk. Jinými slovy: musíme neustále bdít nad myslí, aby v ničem

projeveném, ani u ničeho neprojeveného neprodlévala. I když je mysl činná, část

její pozornosti stále udržujeme v srdci, či v Já.

 

 

36. Tak jako prostor je nedotčen předměty, tak také prvotní stav není ovlivněn

stykem s předměty. Medituj na to!

 

 

Komentář: Prostor zůstává týž, ať se v něm nacházejí rozličné předměty či

nikoliv. Rovněž tak prvotní stav sahadža samádhi, ve kterém je trvale a plynule

uvědomována jediná Skutečnost, není dotčen přítomností či nepřítomností objektů.

Neměnnost a neovlivnitelnost Jáství má být předmětem našeho soustřeďování.

 

 

37. Jedině tehdy je splněn cíl a smysl života. Jedině čisté poznání je schopné

udržet mysl klidnou a pevnou.

 

 

Komentář: Cílem a smyslem našeho života je poznání sama sebe.

 

 

38. Mysl se nemá zabývat či spočívat v ničem, co je nahoře či dole, uprostřed či

v nitru. Nemá nikdy ulpět na ničem.

 

 

Komentář: Mysl má vždy věnovat pozornost Jáství a v něm spočívat. Je-li nutná

její činnost, nesmí být pohlcena předmětem, kterým se zabývá, ale musí se udržet

v Já ve vědomém spojení s ním.

 

 

39. Jestliže mysl spí, probuď ji, jestliže je roztěkaná, zklidni ji. Jestliže

ani nespí, ani netěká, neruš ji.

 

 

40. Jestliže mysl zůstává ve stavu nelpění na ničem a nic neuchvacuje a je

zcela prosta myšlenek, je to známka osvobození.

 

 

Komentář: Tyto verše a místy i celá ágama pojetím poslední zkušenosti jako

prázdna, silně připomínají buddhismus a zvláště učení Zenu. Například mistr Zenu

Hui Hai řekl: „Když se věci dějí, nereaguj. Udržuj svou mysl ve (bdělém) stavu,

ve kterém v ničem nespočívá. Udržuj svou mysl neustále v klidu jako Prázdno a

zcela čistou bez poskvrny a tak dosáhni samovolně osvícení.“ 

     Obdoba soustředění na prázdnotu a udržování mysli v klidu, které doporučuje

ágama, je velmi zřejmá. Nemyšlení nelze vzít, alespoň u žáka žijícího ve světě,

doslova. Cvičíme-li v klidu, samozřejmě nemyslíme. Při činnosti je myšlení

nutné. Nerozvíjejme však mysl zbytečně a i při myšlení ji udržujme v Já a

neoddělujme ji od něj.

     Mistr Hui Hai nemyšlením nemíní naprosté zastavení duševní činnosti, ale

ustání špatného myšlení, které se odvíjí v termínech bytí a nebytí, dobra a zla

atd. Nemyslet je podle něj stav mysli, ve kterém mysl nedlí v ničem, tj. není

ničím pohlcena ani na ničem nelpí a je zde současně i vědomí tohoto stavu mysli.

Vnímat vše a nebýt tím poután a udržovat svou podstatu čistou, být neposkvrněn

prostředím, nekomentovat, nereagovat na vnímané, to je pravé nemyšlení.

     Ramana Maháriši rovněž říká, že nezáleží na tom, zda jsou zde myšlenky,

pokud udržujeme vědomí pravého Já. Je nutné se však vyvarovat ztráty vědomí Já

při myšlení a pohlcení mysli v myšlených objektech a lpění na nich.

 

 

41. Oprosti mysl od jejích vlastností, přiveď ji do stavu čistoty a upevni ji v

Srdci. Vědomí, které se potom jasně projeví, je to, oč musíme usilovat a co je

naším cílem.

 

 

Komentář: Verš podává návod k prvému cvičení na přímé stezce, které je nutno

zvládnout, totiž ke koncentraci na duchovní Srdce, nalézající se na pravé straně

hrudi. Jeho výsledkem, podle autora Ágamy, je uvědomění si čistého vědomí

Jáství. Někdy v literatuře nacházíme názor, že k uvědomění Jáství vede pouze

cvičení átmavičáry. „Čisté“ značí oddělené od tvarů či bez tvarů, tedy vědomí

samo o sobě. Cvičení, doporučovaná v ágamě, nejsou metodicky řazena.

     Koncentrovat se na duchovní Srdce znamená zastavit proces myšlení a přenést

do Srdce vědomí a ztotožnit se s ním. Prostě být Srdcem. Pouhé soustřeďování se

na Srdce jako na objekt, i když může sloužit jako počáteční praxe, když neumíme

ještě do Srdce přenést vědomí, samo o sobě nestačí. K nácviku přenesení se do

Srdce je možno použít dechu. Představme si, že s každým zevním výdechem klesáme

se svým vědomím do Srdce na pravé straně hrudi, ve výši prsních bradavek asi 4cm

napravo od středu hrudi. Po výdechu zadržíme dech tak dlouho, jak můžeme bez

větších obtíží a zůstáváme v Srdci. Postup se s každým výdechem a následnou

zádrží dechu opakuje.

 

 

42. Ti, kteří meditují na absolutní prázdno a cvičí se v přebývání v něm, dlí

pevně v onom nepopsatelném stavu, který je nad smrtí i zrody.

 

 

Komentář: Soustřeďování se na prázdno je soustřeďování se na všepronikající

čisté vědomí. Cvičí se např. tak, že si představíme všepronikající nehmotný a

neohraničený prostor s vědomím, že se nalézá v našem vědomí a že jsme s ním

totožni.

 

 

43. Bozi a Bohyně, zásluhy a provinění a jejich výsledky poznání podkladu a

pozorovaného, to vše jsou známky nesvobody v samsáru.

 

 

Komentář: Jedná se o oblast párů opozic a rozlišování. Vysvobození je

překračuje.

 

 

44. Všechny vlastnosti spadají do oblasti párů opozic. Odvrať se od nich a

dosáhneš nejvyšší realizace. Takový jogín je džívanmuktou, osvobozeným za

života. Když odloží tělo, stane se vidéhamuktou.

 

 

45. Moudrý člověk se nevzdává těla z nechuti k němu. Zmírá samovolně, jakmile je

vyčerpána prarabdha karma.

 

 

46. V Srdci je nekonečné vědomí Já-Já, které je trvalé a čisté. Je-li ego

vyhlazeno, toto vědomí září, což vede k vysvobození.

 

 

47. Já, které je nad vlastnostmi a omezeními a věčné jako vědomí, je To.

Spočívej bez ustání v Já-Já jako Šiva a zbav se všeho lpění.

 

 

Komentář: Musíme neustále spočívat jako nerozlišené vědomí s přesvědčením, že

toto vědomí je Šiva a současně i naším pravým Já.

 

 

48. Zpřetrhej všechny vztahy ke krajině, postavení, kastě i povinnosti z nich

vyplývající a mysli neustále na svůj přirozený stav.

 

 

Komentář: Každá myšlenka příslušnosti k určitému národu, stavu, oblasti, či

rodině vyplývá z ega, je jeho projevem Jen tělo a mysl může někam patřit. Proto

se musíme osvobodit ode všech vztahů, neboť pravé Já je úroveň nad vztahy.

Zevně, tam kde je to nutné, však své povinnosti vykonáváme, ovšem s

přesvědčením, že nepatří našemu Já a že nejsme činiteli. Neustálá myšlenka na

Já, na náš přirozený stav, je mocnou silou, která přináší poznání.

 

 

49. Jsem bez vztahů, nic není mé, nikam a ničemu nepřináležím. Nemohu nalézt

nikoho, komu bych patřil ani nikoho, kdo by byl můj.

 

 

Komentář: Tato odpoutanost neznamená však citovou studenost nebo necitelnost.

Naopak láska ke všemu jako k Já, je naprosto nezbytná. Vnitřní oproštěnost od

vztahů ega není důvodem k necitelnosti, nezájmu o druhé, či k nelásce.

 

 

50. Jsem nejvyšší brahman, jsem pánem vesmíru. Takové je trvalé přesvědčení

vysvobozeného. Všechny ostatní zkušenosti vedou k nesvobodě.

 

 

51. Ten, kdo si jasně uvědomuje, že tělo není Já, získá mír a osvobodí se od

všech přání.

 

 

Komentář: Přesvědčení o naší totožnosti s tělem je zdrojem všech přání. Jeho

rozpuštěním zmizí i podklad pro naše žádosti a tím i naše nesvoboda.

 

 

52. Ten, jehož písma popisují jako nezrozeného, vždy existujícího Pána všeho, je

týž jako netělesné a nerozlišené Jáství ve všech. Jsem bezpochyby On.

 

 

Komentář: Silné přesvědčení o naší vrozené božskosti je důležitým předpokladem

realizace, proto je tak zdůrazňováno. Realizace však nespočívá pouze v tomto

přesvědčení, ale v přímém a trvalém prožitku, že jsme T O. Pouhé přesvědčení je

oblast mysli. Zkušenost Já, jeho vědomí, je nad myslí.

 

 

53. Jsem čisté a čiré vědomí. Jsem stále svobodný. Jsem neprozkoumatelný,

neurčitelný, nekonečný. Nelze mne uchopit ani ztratit. Jsem proto brahmou a

blažeností samou.

 

 

Komentář: Vědomí nelze myslí ani rozumem uchopit či zkoumat, čistá mysl může Já

pouze zakoušet. Já nemůžeme nikdy ztratit, protože je naší pravou podstatou.

Můžeme na ně pouze zapomenout a přestat si je uvědomovat. Duchovní stezka není

přetvářením člověka v Boha, ale jen a jen postupným uvědomováním si, že jsme

božstvím a nikoliv tělem či myslí.

 

 

54. a 55. Jsem to, co je pokryto od hlavy k nohám pokožkou, jsem uvnitř i vně,

tak daleko jako obalující pokožka a také oddělené, jsem nesmrtelné, živé, vždy

přítomné Já. Jsem Pánem všeho, nehybný i v pohybu. Jsem otcem, matkou a i

prarodiči. Jsem ono Já, na nějž žáci toužící po vysvobození kontemplují, když

přebývají ve čtvrtém stavu (turja).

 

 

Komentář: Já je vším, ve všem, ale i za či nad veškerým pohybem a projevem. Je

neustále v pohybu ve svém projevu a v naprostém klidu za svým projevem.

 

 

56. Pouze Já jsem hoden uctívání mezi bohy i lidmi, nebeskými bytostmi, oběťmi a

všichni uctívají pouze mne.

 

 

Komentář: Já jako jediná Skutečnost je jedině hodno uctívání, protože udílí

svobodu. Ať však uctíváme cokoliv, protože Já je vše a ve všem, uctíváme Já,

ovšem nevědomě, Vědomé uctívání je účinnější.

 

 

57. Všichni uctívají pouze mne, ať se očišťují pokáním či rozdáváním darů.

Veškeré stvoření se nachází ve mně a Já jsem jejich bytím.

 

 

Komentář: Celý projev se nachází ve vědomí, tedy v Já. To je současně jako

aspekt existence či bytí jeho podkladem, na kterém a ve kterém existuje.

 

 

58. Nejsem ani hrubý ani jemný, ani prázdný. Jsem živé vědomí a jediné útočiště

vesmíru. Jsem věčným a čistým pánem všeho. Nejsem podmaněn snem a dalšími

stavy, avšak překračující veškeré stvoření.

 

 

Komentář: Vědomí je esencí života, bez kterého život není možný. To, co je živé,

je alespoň v nižším stupni vědomé. Život je projevem vědomí ve hmotě. Já není

prázdné či prázdnotou ve smyslu nicoty nebo nebytí. Je však ve svém

transcendentálním aspektu prázdné všeho projeveného. V tomto smyslu je

prázdnotou podobně jako prostor bez objektů, což však neznamená, že je nebytím.

 

 

59. a 60. Rozlišuj na každém kroku, že jsem to, co je bez počátku, vědomé,

nezrozené, prvotní, přebývající v dutině Srdce, neposkvrněné, nad světem,

neviditelné a nevnímatelné (smysly) i rozumem nepochopitelné. Cokoliv je věčné,

je brahman. Ten, kdo setrvává neotřesitelně v tomto postoji, se zcela jistě

stane nesmrtelným brahman.

 

 

Komentář: Podle duchovního zákona, jsme to, nebo stáváme se tím, co si myslíme,

že jsme v souladu s tvůrčí silou mysli.

 

 

61. Krásko! Vyložil jsem cestu k získání osvobození. Nyní poslyš, jak se chová

vysvobozený.

 

 

62. Nepotřebuje úlitby, modlitby, uctívání ani koma (uctívání ohně), ani další

disciplíny. Nepotřebuje uctívat oheň ani se zúčastňovat takových činností.

 

 

63. Není vázán předpisy pro chování ani nemusí navštěvovat chrámy. Nemusí

provádět šraddha, chodit na poutě či zachovávat (náboženské) sliby.

 

 

Komentář: Šraddha – upřímnost, víra a získávání poznatků pro provádění duchovní

praxe.

 

 

64. Nesklízí výsledky svých činů, ať jsou to náboženské rity či činnost ve

světě. Naopak je jednou provždy zproštěn vykonávání všech druhů činností a

podřízenosti společenským zákonům a zvyklostem.

 

 

65. Žák ať se vzdá konvenčních zvyklostí a praktik, vyplývajících z tradice,

protože tvoří pro něj řetěz nesvobody.

 

 

66. Ať nepřijímá magické síly nebo amulety i když mu jsou přímo nabízeny.

 

 

67. To vše jsou jen provazy na spoutání zvířete a budou jej stahovat zpět. V

nich nespočívá svrchované vysvobození. To se nalezne pouze v nekonečném vědomí.

 

 

68. Je nutné cvičit jógu (jednotu) s veškerými prostředky, které jsou v naší

moci. Musíme se vyhýbat oslavám, i když se konají v chrámech, klášterech nebo na

ostatních svatých místech.

 

 

Komentář: Jógou se zde míní praxe džňánajógy, tedy stezka k poznání či

sjednocení se s Jástvím.

 

 

69. Duchovní pokrok nepřipouští ani nejmenší zlo učiněné červu, hadu, hmyzu,

stromu nebo jakékoliv formě života.

 

 

Komentář: Činění zla a hlavně zlo v naší mysli je neslučitelné s poznáním

Jáství. V praxi se však nelze vyhnout ubližování např. obtížnému hmyzu apod.

Podstatné je, nepěstovat zlo v myšlení, cítění, prostě v mysli. V Indii v tomto

směru panuje určitá přepjatost. Na jedné straně jsou zde směry, které se pečlivě

starají o to, aby člověk nezašlápl ani brouka a na druhé straně tisíce lidí a

hlavně dětí umírá hlady, podvýživou a nikdo se o ně nestará. O zvrácených

kastovních předsudcích ani nemluvě. Ono je totiž snadnější starat se o to,

abychom nezašlápli brouka než pomáhat druhým lidem a dělit se s nimi o vlastní

majetek a potravu. Celodenní přepjatá pozornost o zachovávání nejrůznějších

zevních předpisů pak zaměstnává naši mysl tak, že na skutečnou duchovní práci,

vedoucí přímo osvobození, nezbývá již ani čas ani síly a z prostředků, které

nám mají pomáhat v duchovním vývoji, se stává zcela nesprávně sám cíl. Tak to

dopadá vždy, když zaměníme ducha za literu: duch je spoután sítí litery, až

zahyne. Výsledkem je místo svobody naprostá nesvoboda o otročení výtvorům naší

mysli, neboť vše zevní je jen a jen jejím výtvorem, nic víc. Litera zabíjí, duch

osvobozuje.

 

 

70. Nenič rostlinný život, neubližuj ani kvítečku. Nepůsob nikomu a ničemu

bolest. Netrhej ani květiny.

 

 

71. a 72. I uctívání má být prováděno pouze květy, které samy opadaly. Vyhýbej

se magii, ovlivňování druhých, se snahou způsobit jim smrt nebo vyvolat

zamilovanost či získat jiný prospěch. Uctívání obrazů či soch není samo o sobě

cílem.

 

 

Komentář: Nemáme uctívat zevní tvar, ale božství v něm přebývající s cílem

sjednocení s ním.

 

 

73. Vzdej se veškerého uctívání svatých míst a obrazů a provádění náboženských

obřadů a medituj na vesmírné vědomí.

 

 

Komentář: Soustřeďováním se na absolutní vědomí, neboli na posledního

pozorovatele, se spojujeme s brahman.

 

 

74. Bezžádostivost je vyrovnaností mysli v potěšeních i strastech, mezi přáteli

i nepřáteli, ve styku s oblázky i zlatem.

 

 

75. Jogín nesmí být ovládán žádostmi ani podléhat svým smyslům a uspokojovat je.

Má nalézat extázi v Já a být prost žádostí i strachu.

 

 

Komentář: Mysl ovládaná žádostmi směřuje k jejich vyplňování a nikoliv k Já.

Strach je výsledkem víry v naši totožnost s tělem a v existenci světa oddělenou

od Já. Uvědomíme-li si, že vše je Já, podklad veškerého strachu, nejednota,

zmizí.

 

 

76. Musíme udržovat stále vyrovnaný klid mysli, ať jsme chváleni či pomlouvání.

Ke všem bytostem se musíme chovat stejně a nerozlišovat mezi Já a ne Já.

 

 

Komentář: Když mysl v ničem nespočívá, tak se zklidní a vrátí se do svého

přirozeného stavu, ve kterém není odlišná od Já. Klid mysli, od všeho oproštěné

a odtažené, společně s jasným, čistým vědomím sama sebe jako vědomého bytí, jsou

základními podmínkami realizace Já.

 

 

77. Vyhýbej se diskusím, světské společnosti a sporům. Nepěstuj ani duchovní

spory, ať dobré či špatné.

 

 

Komentář: Pokud hovoříme o duchovních záležitostech, hovoříme o praxi, o jejích

pravidlech, atd. s cílem se poučit a povzbudit navzájem. Čiňme tak však bez

pření, přesvědčování druhých, vyvyšování se nad druhé, prostě bez všech negací.

 

 

78. Žárlivost, pomlouvání, pompa, vášně, závist, láska, hněv a strach mají

postupně naprosto zmizet.

 

 

Komentář: Láskou, která má být odstraněna, se myslí obliby, založené na

přesvědčení, že jsem tělem a myslí. Skutečná Láska, jako projev Ducha svatého,

musí být naopak systematicky pěstována a rozvíjena.

 

 

79. Jestliže se člověk osvobodil z vlivu párů protikladů a žije o samotě, září v

něm dokonalá moudrost i v jeho současném těle.

 

 

Komentář: Osvobození od párů opozic spočívá v ustání reakcí mysli na vztažné

dobro a zlo, příjemné a nepříjemné pocity, atd.

 

 

80. Vysvobození (od cyklu zrodů) je výsledkem poznání. Proto zázračné síly jsou

bez užitku. Pouze ten, kdo stále ještě baží po světských potěšeních, touží po

těchto silách.

 

 

Komentář: Magické síly mají význam hlavně pro ego a posilují jeho existenci a

proto jsou nežádoucí. Touha po nich je projevem ega.

 

 

81. Jestliže naše duše pozná svého pravého mistra, vysvobození je jisté, ať je

provázeno nadpřirozenými silami, či nikoliv.

 

 

Komentář: Podle Ramana Gíty je možný vývoj nadpřirozených sil po realizaci.

 

 

82. Tělo se skládá z pěti pralátek a sídlí v něm Šiva. Od Šivy až po Zem je vše

projevem božství.

 

 

83. a 84. Opravdoví hledající, kteří uctívají osvíceného mudrce svým zrakem,

vůní, květinami, vodou, kadidlem, ovocem, oděvem a potravou nebo slovy, skutky a

myšlenkami, dochází odpuštění ihned na místě. Jeho uctíváním získávají zásluhy,

jeho haněním se o ně připravují.

 

 

Komentář: Uctívání gurua, který dosáhl plné a konečné realizace, naprostá

odevzdanost k němu, přebývání v jeho přítomnosti a soustřeďování se na božství v

něm sídlící, je velmi účinným prostředkem k dosažení vysvobození. I když nemáme

možnost osobního kontaktu s takovým guruem, doporučuje se jeho uctívání pomocí

fotografie a soustřeďování se na jeho ducha (vědomí) jako součást praxe stezky

poznání s mocným účinkem. Zvláště se k takovému mistru obracíme o pomoc při

potížích v praxi, které jsou velmi časté. Nikdy však takového mistra neomezujme

na jeho pozemské tělo, ale vždy si buďme vědomi, že je Jástvím všech a tedy i

naším, tj.,  že sídlí i v našem nitru. Haníme-li skutečného gurua, domnělá jeho

nedůstojnost či provinění padají na nás.

 

 

85. Vyložil jsem celou stezku poznání i jak si hledající má vést, jak sis přála.

Co víc si přeješ znát?