Ke svatému Valentýnu

Po mnoha a mnoha zrozeních, kdy  duše  člověka postupně vyzrála

barvitými formami zkušeností a také citu,

zakusila nejrůznější typy vztahů - si začíná klást otázku,

zda přece jenom neexistuje cosi vyššího, co odedávna podvědomě tuší

a v co zejména v časech nouze a trápení přirozeně doufá.

Počíná poté vědomě hledat, zprvu vně

- v knihách, v moudrosti přírody, u druhých bytostí - 

a nakonec i ve svém vlastním nitru.

Pak, po dlouhém a vskutku velmi namáhavém usilování,

začne toto Vyšší vnímat uvnitř a jakou součást sebe sama.

Nakonec pochopí, že právě Toto Vyšší je její pravou a neměnnou,

věčnou Podstatou a touží po sjednocení s Ní.

Když se tak Její Milostí  ve svatém okamžiku skutečně stane,

pak tím člověk plně zná i Boha a celé jeho Stvoření

a teprve bezpečně ví a plně prožívá, že: 

"Bůh pro nás nemá nic než lásku ..."

Inspirováno Guruem-Bohem, Jeho Učením a Jeho Láskou a Jemu navždy celým srdcem věnováno.

Přispěl(a): jj