Alegorie na vznik slunečních znamení

Zde si můžete přečíst překrásnou alegorii na to, co dal Bůh jednotlivým znamením za úkol a čím je za to na oplátku odměnil – ukázka je z výtečné knihy Martina Schulmana: „Lunární uzly a reinkarnace“.

    A bylo ráno, když Bůh předstoupil před svých dvanáct dětí a do každého z nich
vložil sémě lidského života. Jedno po druhém předstupovaly děti, aby si vzaly
příslušný dar.

    „Tobě, Berane, dávám sémě jako prvnímu, abys měl tu čest je zasadit. Aby se
každé semeno, které zasadíš, v tvé ruce milionkrát zmnožilo. Nebudeš mít čas
pozorovat ho jak roste, protože vše, co zasadíš, vytvoří další semena, která
bude třeba zasadit. Budeš prvním, kdo pronikne lidskou mysl Mou Ideou. Tvým
úkolem však není o tuto Ideu pečovat nebo se na ni tázat. Tvým životem je čin a
jediným činem, který ti přisuzuji, je zvěstovat lidem Mé stvoření. Za tvou
dobrou práci ti dávám ctnost Sebeúcty.“
   Beran se tiše vrátil na své místo.

     „Tobě, Býku, dávám moc přeměnit semeno v rostlinu. Tvůj úkol je náročný a
vyžaduje trpělivost, protože musíš dokončit všechno to, co bylo načato. Jinak
semena rozfouká vítr. Nesmíš začít uprostřed své práce pochybovat nebo měnit svá
rozhodnutí, ani se spoléhat ve svém úkolu na druhé. Za to ti dávám dar Síly.
Užívej ho moudře.“   
    A Býk se vrátil na své místo.

    „Tobě, Blíženče, dávám otázky bez odpovědí, abys všem přinesl pochopení
všeho, co vidí člověk kolem sebe. Nebudeš nikdy vědět, proč lidé mluví nebo
naslouchají, ale v hledání svých odpovědí najdeš dar, který ti dávám – Vědění.“
   A Blíženec se vrátil na své místo.

  „Tobě, Raku, dávám úkol poučit člověka o emocích. Je mou Ideou, abys lidi
rozesmával a rozplakával, aby vše, co vidí a myslí, vyvěralo z vnitřního
bohatství. Za to ti dávám dar Rodiny, aby se tvé bohatství zmnožilo.“
   A Rak vrátil na své místo.

    „Tobě, Lve, dávám za úkol ukazovat světu Mé stvoření v celé jeho slávě.
Musíš se však vyhnout pýše a vždy pamatovat, že to je Mé stvoření, nikoli tvé.
Protože zapomeneš-li na to, lidé se ti vysmějí. Úkol, který ti dávám, ti přinese
mnoho radosti, budeš-li ho dobře plnit. Za to ti náleží dar Úcty.“
   A Lev se vrátil na své místo.

    „Po tobě, Panno, chci, abys prozkoumala vše, co člověk udělal s Mým
stvořením. Musíš pečlivě posoudit jeho cesty a připomenout mu jeho chyby, aby
skrze tebe došlo Mé stvoření dokonalosti. Za to ti dávám dar Jasného a čistého
myšlení.“
   A Panna se vrátila na své místo.

    „Tobě, Váho, dávám za úkol sloužit. Aby člověk pamatoval na svou povinnost
vůči druhým. Aby se učil spolupracovat a viděl i druhou stránku svých činů.
Postavím tě všude tam, kde vládne nesoulad, a za tvé úsilí ti dám dar Lásky.“
   A Váha se  vrátila na své místo.

      „Tobě, Štíre, dávám velmi obtížný úkol. Budeš mít schopnost vidět do
lidských myslí, ale nedovoluji ti mluvit o svých objevech. Často tě bude to, co
uvidíš, bolet a ve své bolesti se ode mne odvrátíš. Zapomeneš, že to nejsem já,
ale pokřivení Mé ideje, co ti způsobuje bolest. Budeš tak vidět do lidí, že v
nich poznáš zvířata a budeš tak bojovat se zvířecími instinkty ve svém nitru, že
sejdeš z cesty. Až se však ke mě nakonec vrátíš, Štíre, budu pro tebe mít velký
dar Cílevědomosti.“
   A Štír se vrátil na své místo.

    „Po tobě, Střelče, chci, abys  lidi rozveseloval, protože uprostřed
nepochopení Mé ideje zahořknou. Prostřednictvím smíchu budeš dávat lidem naději
a prostřednictvím naděje obrátíš jejich zraky zpátky ke mně. Setkáš se s mnoha
životy, mnohdy pouze na chvíli, a v každém životě uvidíš neklid. Tobě, Střelče,
dávám dar Nekonečné hojnosti, aby si se vysoko vyvinul, dosáhl do každého kouta
a vnesl do něj světlo.“
   A Střelec se vrátil na své místo.

      „Po tobě, Kozorohu, chci tvůj pot, abys učil člověka pracovat. Tvůj úkol
není jednoduchý, protože budeš mít pocit, že veškerá lidská námaha spočívá na
tvých ramenou. Za tvé těžké břemeno však vkládám do tvých rukou Zodpovědnost za
člověka.“
   A Kozoroh se vrátil na své místo.

    „Tobě, Vodnáři, dávám vizi budoucnosti, aby člověk dokázal vidět různé
možnosti. Pocítíš bolest osamělosti, protože ti nedovoluji personifikovat Mou
lásku. Za to, že obrátíš lidský zrak k novým možnostem, ti však dávám dar
Svobody, abys ve své volnosti mohl neustále sloužit lidstvu, kdykoli tě bude
třeba.“
   A Vodnář se vrátil na své místo.

    „Tobě, Rybo, dávám ten nejobtížnější úkol ze všech. Chci po tobě, abys
shromažďovala všechen lidský žal a vracela mi ho. Tvé slzy se nakonec musí stát
Mými slzami. Žal, který do tebe vstoupí, je následek nepochopení Mé ideje
člověkem. Ty mu ale dáš soucit, aby se mohl snažit znovu a znovu. Protože
dostáváš úkol ze všech nejobtížnější, dávám ti ten největší dar. Budeš mi jako
jediná z mých dvanácti dětí rozumět. Dar rozumění je však pouze pro tebe, Rybo.
Budeš-li s jej snažit šířit mezi lidi, nebudou ti naslouchat.“
   A Ryba se vrátila na své místo.

    Pak řekl Bůh „každý z vás má část Mé ideje. Nesmíte tuto část zaměňovat s
celou Mou ideou, Nesmí ve vás ani vyvstat touha vyměňovat si jednotlivé části
mezi sebou. Protože každý z vás je dokonalý. Neuvědomíte si to však, dokud vás
všech dvanáct nebude JEDNO. Pak bude každému z vás odhalena celá Má idea.“
   A děti odešly, všechny odhodlány dělat svou práci co nejlépe, aby si
zasloužily své dary. Ale žádné z nich plně nepochopilo svůj úkol, ani dar. A
když se zmatené vrátily, Bůh řekl, „Každý z vás si myslí, že dary těch druhých
jsou lepší. Proto vám dovoluji si je navzájem vyměnit.“ A v tu chvíli každé dítě
zajásalo, protože pomyslelo na všechny možnosti nového úkolu.
   Ale Bůh se usmál a řekl „Budete se ke mně často vracet a žádat, abych vás
zbavil vašeho úkolu, a pokaždé vám vyhovím. Projdete nespočetnými inkarnacemi,
než dokončíte svůj původní úkol, který jsem pro vás přichystal. Dávám vám
nekonečně mnoho času, abyste tento úkol splnily, ale pouze tehdy, až ho
dokončíte, budete moci být se mnou.“